Na tuto rozhlednu jsme se vydali jednu pěknou zářijovou neděli, výchozím bodem naší krátké expedice byla konečná zastávka linek MHD u nádraží v Brně – Králově Poli, hantec: v Kéniku u Role, odkud jsme se vydali krátce kolem kolejí a pak přes mostek směrem k turistické žluté trase.
Při cestě jsme potkali malou zahrádku – restaurační zařízení – pro cyklististy a turisty, kde jsme si hned tak ze startu dali škopek, aby se nám lépe šlapalo do očekávaného kopečka.
Po žluté do kopce jsme sice šli, ale cesta byla velmi dobře schůdná, často se střídal výstup s mírnou rovinkou. Minuli jsme při výstupu jednu studánku – Studánku Járy Cimrmana. Po necelé hodině jsme již došli k Soběšicím a jejich části místně zvané Růženec, kudy jsme již mezi rodinnými domy došli k finálnímu asi 300 metrovému výstupu k samotné rozhledně Ostrá Horka.
U rozhledny se dole nachází první triangulační bod ČR, na jehož připomínku je tento bod nikoliv kamenem v zemi, ale pomník připomínající žulový blok.
Rozhledna sama je dvojplošinová kovová konstrukce s točitými schody, který je celkem 90, takže nic extrémně náročného, ovšem i přesto, že se rozhledna tyčí jen do výše 19m, tak při faktu, že její základna je 405 m.n.m. je zní pěkný výhled na Brno a okolí.
Nahoře na horní plošině se nacházejí i tabulky, které Vám pomohou se orientovat v tom, co kde můžete v dáli vidět.
Jako krátký výlet i pro rodinku s malými dětmi mohu tuto trasu doporučit. Celková pěší délka na rozhlednu byla cca 6 km.
poslední srpnovou sobotu jsme se s pár přáteli z turistického oddílu rozhodli uzavřít prázdninové měsíce procházkou z jižního cípu města Brna směrem na jih, směrem k rozhledně „Akátová věž“, která se od roku 2009 tyčí na kopci Výhon u Židlochovic.
Výlet byl naplánován s výchozím bodem u soutoku Svitavy a Svratky, a dále po červené turistické trase směrem na Rajhrad,
byl jsem mírně zaskočen kvalitou cesty, po které jsme šli, jelikož se jedná o pěšinku v celkem vysokém travnatém porostu, kterým se docela vlečete celé 3 – 4 km, než dojdete k rozumnějšímu terénu někde u kraje Rajhradu.
V Rajhradu jsme se zastavili, důvodů bylo hned několik: podívali jsme se na klášter řádu Benediktýnů a prohlédli si kostelík.
Posléze jsme chvíli debatovali nad významem popisků některých soch před klášterem, nepoučeni jsme se pak odebrali do krčmy, která nabízela lahodně vychlazený černohorský pivní mok.
Po tom co jsme vypili jedno dvě pivka, jsme se vydali na cestu dál za naším cílem, na který jsme po dalším kilometru měli již výhled.
O to víc nás některé fascinovalo, že kopec Výhon prakticky obejdeme ze strany, nicméně od Židlochovické strany jsme si 2,5 km kopeček vyšlapali a odměnou byl krásný pohled na širokou krajinu okolo. Akátová věž je opravdu pěknou stavbou, která Vás zaujme a svým provedením skvěle plní úlohu rozhledny.
Zajímavé je, že na akátové lamely dali nahoru kovové tabulky s nápovědou co vidíte v dáli daným směrem.
Je to fakt úžasné.
sobotní den s vyhlídkou moc pěkného počasí, proč se nejít projít na rozhlednu? Otázka byla dávno již zodpovězena, vydali jsme se na Rozhlednu Babí Lom, která se nachází 8km chůze od Hypermarket Globus v Brněnských Ivanovicích.
Měli jsme kliku nejen na počasí, ale i na zvířenu, kterou jsme měli tu možnost pozorovat, jelikož při cestě z Globusu směrem na Lelekovice jsme potkali několik rybníků určených pro chov. Tyto rybníky sice mírně zapáchali, nicméně na jejich hladinách se prohánělo velké množství malých kačenek. A okolo rybníčků zas spousta maminek s dětmi, člověk by řekl, že si tam všichni dali sraz.
Neduhou této cesty bylo, že jsme neustále měli v zádech nějaké cyklisty, kteří – jak je to jejich zvykem – nedají člověku o sobě ani vědět.
Poslední kilometr a půl cesty bylo stoupání, příkré stoupání. Dokonce jsme si mírně zašplhali po přírodních schodech různých velikostí, jak už název Lom napovídá, lezli jsme trochu po kamení, ovšem nahoře na nás čekala rozhledna, s točitým schodištěm a asi 120 schody a byli jsme navrchu. Viděli jsme ten úžasný pohled na celé Brno, Kuřim, Čebín a přilehlé vesničky a maloměstečka.
Rozhledna Babí Lom (foto: (c) mapy.cz)Výhled z Babího Lomu z rozhledny
Cestou zpět jsme šli asi kilometr po kammeném terénu, sem tam jsme chvíli lezli po kamení, sem tam to bylo jako přírodní schody, sem tam jsme přelézali nějaký spadlý strom či větev, ale v pohodičce.
Vydali jsme se jednoduchým klesáním dolů k polím a přes pole (cestou mezi poli) jsme došli až do Kuřimi, kde jsme se zastavili na zasloužený obědový skopíček. A už jsme plánovali další část výletu pro cestu zpět do Brna.
Poslední květnový víkend jsme využili k procházce Lednicko-valtickým areálem po trase Břeclav – Lednice a zpět.
Předvýletové plánování
naplánovali jsme si pěknou trasu, která měla vést z Břeclavského nádraží kolem Kančí obory k Janovu hradu, odkud jsme se měli vydat na prohlídku zámecké zahrady a také se u Lednického zámku najíst.
Po jídle pak bylo plánováno pokračovat směrem na Tři Grácie a pak pomalu zpět do Břeclavi. Plán byl na odhadovaných 25 km.
Procházkou z Břeclavi na oběd do Lednice
Do Břeclavi se z Brna dostanete za pohldných 30 minut EC vlakem, komfort těchto přeshraničních spojů (protože pokračují do Vídně) mě mile překvapil.
V Břeclavi jsme si na náměstí nakoupili pití v supermarketu, abychom měli na cestu dost vody a vydali jsme se směrem přes řeku Dyji na Kančí oboru, což byl první orientační bod. Odtud jsme pokračovali po turistických značkách na Janův Hrad, musí se nechat, že většina turistických cest v Lednocko-Valtickém areálu je identická s cyklostezkami, a že cyklisté nemají nějaký extrémní návyk upozorňovat Vás na sebe (většina nemá zvonek, nezavolá..), což je na nic, když je máte pořád v zádech.
Cesta na Janův Hrad byla lesem, takže jsme se moc nepekli, v tom ohledu to bylo hodně fajn. Čas od času nás fascinoval, nějaký shozený strom obřích rozměrů.
Janův Hrad
u této památky jsme se zastavili, abychom se k ní dostali museli jsme absolvovat cestu přes polorozpadený dřevěný most, nebo obcházku v délce 1,5 km. Nicméně úskalí jsme překonali, abychom zjistili, že na Janově hradě právě probíhá svatba.
Dali jsme si tedy občerstvovací pauzu, koupili pohledy, udělali nějaké fotky,… překvapil nás fakt, že 3 z 8 z nás se podařilo vylít si pití.K Janovu Hradu jezdí po Zámecké Dyji i lodní přeprava od Minaretu a Zámku, ovšem za ty peníze co za to chtějí, jsme toto dobrodružství nechtěli zažít – navíc jsme sem přišli chodit – prostě na pěší turistiku.
Janův Hrad – foto (c) turistika.cz
Od Janova Hrad jsme se pak vydali přes rozsáhlé zámecké louky, které jsou doslova posety mnohaletými duby. Takové duby když nafotíte ze správného úhlu vypadají velmi strašidelně, zvláště na černobílých či obdobně filtrovaných fotografiiích.
Suchý dub
Minaret
Po chvíli jsme došli zámeckým parkem až k Minaretu, který postavil architekt Hardtmuth, který nabízí rozhled nad dalekým okolím. Je prý pravdou, že za extrémně výhodných podmínek počasí je prý vidět i věže Stephansdomu v centru Vídně. Minaret nám poskytl další pěkný zážitek na našem výletu, a také možnost zakoupit další pohlednice.
Minaret – Lednice (foto – zamek-lednice.info)
Po prohlídce a vyhlídce z věže Minaretu jsme se vydali k Lednickému Zámku na prohlídku zámeckých zahrad, obdivovali jsme krásy dalších svatebčanů a posléze jsme se vydali na oběd do restaurace nedaleko zámku, kde jsme se pořádně nadlábli a kde jsme shodou náhod potkali krátkou přeháňku, která se mezitím co jsme jedli odehrála venku. Takže jsme měli i to štěstí, že jsme nezmokli.
Cesta z Lednice do Břeclavi
Po vydatném obědě jsme se vydali na cestu zpět, ale tentokrát s cílem shlédnout po cestě 3 grácie, nicméně ve svižnějším tempu dojít již do Břeclavi a odjet zpět směr Brno.
Původně odhadovaných 10km cesty zpět se nám dle GPS měření natáhlo na necelých 16 km, takže ke konci cesty jsme již moc sil neměli. Zažili jsme právě na cestě zpět zajímavou kuriozitu. Potkali jsme v jednom místě rozcestník, který uváděl 8,5 km do Břeclavi, ovšem po ujití další 700 metrů podle GPSky jsme našli další rozcestník, který byl na stejné trase a uváděl 8,5 km do Břeclavi, nejprve jsme se nezalekli, jen jsme se trochu podivili a šli dál, kde jsme po dalších 700 metrech našli „8km do Břeclavi“ ceduli, tak jsme si povzdechli nad tím, jakou technologií je vzdálenost měřena, jaká je tam asi možná odchylka a kde se asi mohla stát chyba?
Nevadí, stejně musíme dojít do Břeclavi.
Po cestě jsme šli mezi Lednickými rybníky, viděli v dáli monumentální Apollónův chrám, a samozřejmě i 3 Gracie, kde jsme přišli zrovinka v momentě kdy jiná skupina turistů měla výklad od průvodce, který jsme díky akustice v místě taky částečně vyposlechli.
Pak už jsme jen prosili ať naše nohy vydrží ještě kousek do Břeclavi, s jednou malou fotopauzou u Hubertovi kaple, a pak už jsme si to doklapali do Břeclavi a na vlak. Poslední 2 km byly už mírným utrpením.
Celková délka byla cca 36 km, zabrala nám 6 hodin a 45 minut chůze k tomu. Tento výlet můžu doporučit, ale doporučil bych stějně tak naporcovat si ty úseky, a možná se sem tam poposunout tím kočárem co jezdí v parku, nebo tou loďkou a nebo historickým vláčkem, který je mezi Lednicí a Břeclaví vypravován.
Svým až 6 m vysokým a 23 m širokým portálem se otevírá do údolí Říčky. Představuje významné archeologické naleziště, které je chráněno jako kulturní památka České republiky.[1] Jeskyně je tvořena jedinou 64 m dlouhou chodbou, která je téměř až na konec osvětlena denním světlem. Konec jeskyně tvoří velký balvanitý zával pod komínem. (zdroj: Wikipedia (bit.ly/1lAtuw9))
Jeskyně Pekárna, pohled ven
Tento náš výlet byl velmi zajímavý, jelikož jsme vyrazili za drobné nepřízně počasí, což byl drobný, ale vytrvalý, déšť. Výchozím bodem bylo Mariánské údolí, odkud jsme šli lesem kolem Říčky s jednou zastávkou na občerstvení na Muchově Boudě. Po dobrých 8km jsme se dostali do lesa, který již neměl upravenou cestu, zde nám moc vhod nepřišlo to, že od deště byla neupravená cesta velmi rozblácená, a vzhledem k faktu, že pršelo i dva dny zpět, začala Říčka, kterou jsme museli párkrát překračovat, nabývat z potoka (kterým je běžně) opravdu rozměrů malé řeky – říčky Říčky. Ovšem procházka byla celá v pozitivním tónu, potkali jsme po cestě i nějaké to chovné zvířectvo.
dvě kozy
Za chvíli jsme na Pekárnu dorazili, je to opravdu veliká jeskyně, za 2. světové války se zde schovávali lidé před leteckými útoky, a na Wikipedii a jiných zdrojích se můžete dozvědět o významných archeologických nálezech v jeskyni Pekárna a kolem ní. Na stěně jeskyně Pekárna bylo objeveno i několik arceologicky významných kreseb. Nicméně v dnešní době, kdy se tam na stěnu podepisuje kdejaký nevychovaný turista, asi na stěně nic moc zajímavého nenajdete.
Cesta z Pekárny pokračovala směrem na Ochoz odkud jsme se již vraceli do Brna, museli jsme ovšem občas překonávat velmi blátivý terén, a sem tam spadlý strom.
Tento výlet Vám ovšem můžu doporučit, zvolíte-li období, kdy alespoň 5 dní nepršelo, tak je to fakn a jednoduchý výlet i pro rodinku s malými dětmi (bez kočárku).Celková délka z Mariánského Údolí, přes jeskyni Pekárna do Ochoze u Brna je cca 15km.
Na základě zkušeností získaných za několikanásobných pobytů naší rodiny Vám můžu doporučit ubytování v apartmánech v Chorvatsku, jižní Dalmácie, poloostrov Pelješac, letovisko Orebič.
Výběr lze uskutečnit z 5 apartmánů o kapacitě ubytovaných osob 2+1, 2+2, 2×4+1, 4+2.
Každý z apartmánů je vybaven klimatizací, sprchovým koutem, WC, SAT-TV, kuchyní s rychlovarnou konvicí, mikrovlnou troubou a chladničkou podle velikosti apartmánu.
K dispozici je i zahrada s posezením u venkovního grilu.
no, ta trasa je relativně pěkná, hlavně když je pěkné počasí, protože všude kolem sebe, hlavně na trase Jablunkov – Písečná až po rozcestí Kotelnice hájenka, vidíte Moravskoslezské Beskydy.
Nicméně vezmu to od začátku, pobyt ve Wellnessu Bahenec jsme dostali s přítelkyní k narozkám, a to vč. pívní lázně, takže jsme se na to náležitě těšili. I přes můj odpor k masážím, jsem věřil, že to bude super víkend.
Protože jsme nadšenci do pěší turistiky okamžitě jsem zavrhl variantu, že bychom snad jeli hotelovým taxi. Domluvili jsme se, že půjdeme pěšky.
Dojeli jsme vlakem do Návsí (Nawsie), celou cestu po severu jsem obdivoval, jak všechny cedule většině měst a na nádraží jsou dvojjazyčné, a pobavil jsem se také když jsem ve vlaku slyšel někoho opravdu použít výraz „synek“ – protože do té doby jsem to znal pouze z písničky Jaromíra Nohavici (Do prdele práce), nicméně líbí se mi, jak jsou nářečí rozmanitá.
Z Návsí jsme se vydali celkem jednoduše (rovnou za nosem) až do Jablunkova na autobusové nádraží, u kterého – jak jsme se dozvěděli po dalších 2,5km jsme měli po té modré jít doleva, a nikoliv doprava. Tato chyba, rozpoznaná jako chyba zašlého turistického značení naučné stezky, znamenala, že jsme si prošli a prohlédli celý Jablunkov.
Vrátili jsme se posléze zpět na autobudové nádraží a vydali se správným směrem, cesta byla taková, že jsme vlastně pořád šli do kopce, v některých momentech do docela strmého kopce, v tyto chvíle jsem míval myšlenky na to, koupit všem, kteří nás wellness pobytem obdarovali, poukázku na povinnou procházku do tohoto kopce. Nicméně kopec jsme zdolali.
Musím všem, kteří zvažují pěší cestu do kopce na Bahenec tuto cestu doporučit, je pěkná, nicméně doporučím i další náhradní oblečení (to, ve kterém půjdete 100% propotíte) a upozorňuji, že do kopce jdete nepřetržitě 6,5 km. Celá trasa (mínus procházka po Jablunkově) má kilometrů 9.
Pobyt ve Wellness hotelu Bahenec
zmíním se také několika slovy o pobytu ve wellness hotelu Bahenec,
Bahenec – horský Wellness hotel
mohu všem doporučit, je to tam dobře vybavené, lidi jsou hodní a ta pivní lázeň je opravdu fajn. Dostali jsme také uvítací drink, jehož velmi originální složení tu neprozradím, ale mohu říct, že jsme jím byli příjemně překvapeni. Pokoj byl prostorný, koupelna také, prostředí lázeňských procedur bylo úžasné, zvlášť se mi líbilo francouzské okno u bazénu s výhledem na Moravskoslezské a Slovenské Beskydy. Doporučuji zde strávit několik dní odpočinku každému.
Tip na závěr
Bohužel jsme byli cestou velmi znaveni, jinak bychom si vyšli na výlet na Česko-Polsko-Slovenské trojmezí, které je v docházkové vzdálenosti. Tento výlet jsme si tedy nechali na později.
Výlet začal u MHD zastávky Velká Klajdovka v Brně, kousek od této zastávky se nachází i známý hotel Velká Klajdovka, u kterého je parking s pěkným výhledem na prakticky celé Brno. Tento výhled můžu všem doporučit, jen bych Vám přál pěkné počasí, když už se zajdete na Brno od Velké Klajdovky podívat.
Pro ty, kteří neví tak Velká Klajdovka je přírodní památka, která zahrnuje stepní a lesostepní svahy s bohatým výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.
Z Velké Klajdovky jsme se vydali po zelených turistických značkách, nejprve směrem na Kopaniny (tur. rozcestník), kousek od kterého je další přírodní zajímavost, kterou je jeskynní útvar „Šumberova díra“, nicméně jsme od Kopanin pokračovali stále po zelené trase směrem k Resslovu pomníku. V současné době v okolních lesích, o které se starají studenti a profesoři z Mendlovky (MZLU), probíhají úpravu porostu a pěstování nových školek.
Resslův pomník, je další zajímavostí, kterou doporučím, abyste si nenechali ujít.
Resslův pomník (foto: turistika.cz)
Josef Ressel byl lesník, vynálezce lodního šroubu.
Po prohlídce informační tabule u Resslova pomníku, jsme se vydali zpět na zelenou a po pár desítkách metrech jsme narazili na další zajímavost zdejší lesů: Památník Vánočnímu stromu republiky, který je zde k připomenutí prvního Vánočního stromu určeného na náměstí, na Vánoce roku 1924.
Další terén byl po nedávném polomu mírně obtížný (překračování stromů), nicméně jsme pokračovali po zelené směrem na Bílovice nad Svitavou. Další zastávku jsme si udělali u Studánky Leoše Janáčka.
Studánka Leoše Janáčka (foto: turistika.cz)
Následně už jsme dorazili do Bílovic nad Svitavou, cesta, která následovala nás, ač připravené, mírně zaskočila tím, že trasa směrem na Útěchov z Bílovic byla hodně do kopce, nicméně utřeli jsme pot z čel a vyrazili dále – oběd byl plánován až v Útěchově.
Co nás zaskočilo více, bylo to, že vzdálenosti podle turistických ukazatelů neodpovídají GPS měřeným skutečnostem, a to tak, že jdete místo 4,5 km ve výsledku 6,5.
Do Útěchova jsme dorazili značně vyhladovělí, sedli jsme si do malebné restaurace „Za Sedmero“ a dali si oběd. Bylo nám po obědě jasné, že již nikam daleko nedojdeme, takže jsme zvolili cestu mírně zpět a na západ směrem na Ořechov, kde jsme mohli na cestě pozorovat koně ve výběhu, dobře zbudované a aktivit plné hřiště pro děti a mládež se spoustou druhů moderních prolézaček a houpaček, až jsme si zasteskli, že nám není deset, abychom se taky na nich mohli vyřádit – rodinnám s dětmi doporučujeme tuto část výletu, je fajn být v přírodě.
Z Ořechova jsme již jeli MHD a zde už není co vykládat.
Byl to takový středně dlouhý výlet, chůze bez přestávek nám trvala 3,5 hodiny v třech dospělých.
Celková délka tohoto výletu byla 19,5 kilometru.
Nechte se inspirovat na tento výlet Těsnohlídkovým údolím až do Útěchova a Ořechova!
