Výlet po řece Moravě
vydali jsme se letos s přáteli „na vodu“. Jeli jsme letos řeku Moravu. Vzhledem k faktu, že letos je nehorázné sucho, tak se naše plánovaná čtyřdenní plavba stala dvoudenním turistickým výletem a dvoudenní plavbou.
Turistika
Jeli jsme z Brna vlakem přes Olomouc do Mohelnice. Ze startu nás ráno ještě v Brně potkala průtrž mračen, abychom si po suchu a vedru mohli užít 30 minut deště.
Nicméně jsme se relativně bez problému nalodili do vlaku (nalodili proto, protože jsme měli půjčený jeden raft z Brna).
Po příjezdu do Mohelnice jsme si řekli, že počkáme pár desítek minut na vlak do Lukavice na Moravě. Zjistili jsme, že poblíž nádraží
v Mohelnici se nenajíme, tak jsme si rozbalili vlastní svačinku.
Pak jsme se posunuli do Lukavic, kde jsme vyrazili tzv. hledat řeku. Poponesli jsme raft asi kilometr k řece, a tam jsme se rozdělili na dvě skupiny lidi. Jedni jeli na raftu po řece směr Vila Háj, druhá skupinka šla pěšky po cyklostezce směrem na Vila Háj také.
My co jsme šli pěšky, došli jsme na kemp Vila Háj o něco dříve. Potkali jsme tam dvě velmi milé slečny, které obsluhovali kemp, točili nám Litovel a zařídili pro nás luxusní česnečku a steak.
Slečny nám také řekli, že obchod v nejbližší dědince Třeštině zavírá asi za hodinku, tak jsme se opětovně rozdělili a v menším množství jsme se vydali na nákup nějakých nezbytností.
Vila Háj
Kemp tohoto jména je zajímavý, jak jsem se zmínil výše je tam, nebo alespoň tento rok byla, příjemná obsluha. Navíc místo za stan, se tam platí za člověka, a to bylo pouze 60 Kč, takže celá tato štace byla velmi levná.
Pivo Litovel za cenu kolem 20 Kč je taky moc příjemná cenovka, hlavně když znáte Starobrno za 30 Kč.
Procházka na Bouzov
Druhý den našeho putování ráno, jsme se rozhodli rozdělit na dvě skupiny.
Jednu, která půjde na Bouzov celou – odhadem 20km – trasu a druhou skupinu, která by z Třeštiny jela autobusem.
Byl jsem v té první skupině.
Cesta byla zajímavá, šli jsme přes Třeštinu, pak z Třeštiny po široké krajnici směrem na Mohelnici, kde jsme potkali opravdu zajímavý pásový dopravník, který byl na kámen a štěrk a táhnul se kam zraky dohlédli. Také jsme kolem břehů Moravy v těchto místech viděli hodně italských karavanů s Italy.
V Mohelnici jsme prakticky hned u nádraží uhnuli a nabrali směr na Moravičany a to po pěkné nové cykloturistické stezce a prošli jsme Moravičany až do Loštic, kde jsme se stavili na oběd.Loštice jsou městečko tvarůžků, na ty tam mají dokonce automat podobný tomu, který všude jinde potkáte s různými cukrovinkami.
Z Loštic jsme pak šli lesem a lomem po modré turistické značce až na Bouzov prakticky. V lese nás čekalo zajímavé překvapení ve formě opravdu prudkého stoupání, ale tak už to prostě bývá, když se člověk dobývá na hrad.
Bouzov
moc pěkný hrad, a v podhradí jsme se moc dobře najedli. Paradox celého výletu je, že kvůli skupinám Italů již bylo vyprodáno, takže jsme se po pětihodinové chůzi nedostali dovnitř na prohlídku, ale i tak jsem si zaskočil koupit turistickou známku a několik pohledů, který jsem pak rozeslal, jako tradičně dědovi a do práce, ať je trocha veselo.
Návrat z Bouzova jsme provedli autobusem, už obě skupiny dohromady. V mohelnici jsme se ovšem opětovně rozdělili, abychom s Krollem ve dvou vyčkali na příjezd zbytku naší původní výpravy, který měl dorazit až večer vlakem z Brna.
Pomohli jsme jim pak při cestě z Mohelnice do Lukavic a pak z Lukavic pěšky směrem na Vilu Háj, kde jsme se večer všichni srazili, Cín vytasil kytaru a tak jsme hráli, plkali a zpívali až do pozdních nočních hodin.
Plavba – den první
Dalšího dne přijeli naše vypůjčené lodě, tedy ty jsme si rozebrali po posádkách, naplnili barely věcmi vzali do rukou pádla a vyrazili na řeku Moravu.
Plavba byla vtipná, jelikož se velmi brzy ukázalo, že z Brna vypůjčený raft je v dezolátním stavu a rozpadá se nám pod zadkem, nicméně za občasného poponášení, neustálého dofukování a za občasného Cínova kytarového doprovodu podařilo se nám doplout až do Litovle.
V Litovli jsme pak večer potkali zbytek skupiny, který nám z vesela ujel a šli jsme na večeři, protože už prakticky bylo kolem osmé večerní.
Zde musím důrazně, výrazně a velmi doporučit restaurant Litovelská Záložna, kde se o nás naprosto betelně postarali, jídlo bylo naprosto luxusní, rozhodně musím vyzvednout jejich česnekačku, jejich vývar s knedlíčky a co jsme měl možnost ochutnat – jimi připravené steaky z hovězího masa. Také obsluha zde byla velmi příjemná a schopná, zvlášť v tom, že hbitě dokázali obsloužit skupinu dobyvatelů se do kuchyně v počtu přesahujícím 20 lidí.
V noci nás pak potkala betelná bouřka s vichrem, ovšem počasí to prospělo, jelikož se alespoň trocha ochladilo.
Plavba – den druhý
dalšího dne ráno, zašel jsem se projít v doprovodu kámošky na nákup, po cestě jsme tak měl možnost projít se po 3. nejstarším mostě v České republice, který se nachází právě v Litovli přes řeku Moravu.
Po snídaních jsme se pak vydali přes kus Livovle, na řeku, kterou jsme mohli pokračovat dále, abychom se později opět napojili na Moravu.
Projeli jsme krásnými meandry a končili pak ve starém mlýnském náhonu, kde jsme vystoupili, vrátili lodě, zašli na brutálně dobrý oběd a pomalu se chystali k návratu v Brno.