pokud se v Brně chcete uklidit z ruchu města procházkou mezi stromy, už Vás nudí okolí přehrady či zoologická zahrada pak mohu vřele doporučit jít se projít Údolím Oddechu do obory Holedná, kde si v závislosti na roční době užijete více či méně kochání se faunou a nejen flórou.
Údolí Oddechu
doporučím jet šalinou, protože tramvaje v Brně nejezdí, na zastávku Kamenolom (linky 1,3,11) a od tam se vydáte přes most nad řekou Svratkou a po žluté turistické značce se právě Údolím Oddechu vydáte směrem na Vrbovec, po cestě vsoupíte do obory Holedná, která je Lesy Města Brna spravovanou mysliveckou honitbou, a nabídne Vám příjemně strávené odpoledne, dopoledne, či denní dobu dle libosti.
Obora Holedná
je přístupná hned z několika stran, z Jundrova od Optátovy ulice, od Kamenolomu na pomezí Komína a Bystrce, ze Svratecké, nebo z Kohoutovic od Myslivny. V oboře je naučná stezka, která vám poví zajímavosti o lesech města Brna dnes i v historii, sdělí vám zajímavosti ze světa zde chovaných Muflonů a Daňků nebo třeba můžete obdivovat divoká prasátka, která jsou zde chovaná.
Je to ideální místo kam si jít zaběhat, jít na procházku, nebo třeba zajít s rodinkou ukázat dětem zajímavá zvířátka.
Na tuto rozhlednu jsme se vydali jednu pěknou zářijovou neděli, výchozím bodem naší krátké expedice byla konečná zastávka linek MHD u nádraží v Brně – Králově Poli, hantec: v Kéniku u Role, odkud jsme se vydali krátce kolem kolejí a pak přes mostek směrem k turistické žluté trase.
Při cestě jsme potkali malou zahrádku – restaurační zařízení – pro cyklististy a turisty, kde jsme si hned tak ze startu dali škopek, aby se nám lépe šlapalo do očekávaného kopečka.
Po žluté do kopce jsme sice šli, ale cesta byla velmi dobře schůdná, často se střídal výstup s mírnou rovinkou. Minuli jsme při výstupu jednu studánku – Studánku Járy Cimrmana. Po necelé hodině jsme již došli k Soběšicím a jejich části místně zvané Růženec, kudy jsme již mezi rodinnými domy došli k finálnímu asi 300 metrovému výstupu k samotné rozhledně Ostrá Horka.
U rozhledny se dole nachází první triangulační bod ČR, na jehož připomínku je tento bod nikoliv kamenem v zemi, ale pomník připomínající žulový blok.
Rozhledna sama je dvojplošinová kovová konstrukce s točitými schody, který je celkem 90, takže nic extrémně náročného, ovšem i přesto, že se rozhledna tyčí jen do výše 19m, tak při faktu, že její základna je 405 m.n.m. je zní pěkný výhled na Brno a okolí.
Nahoře na horní plošině se nacházejí i tabulky, které Vám pomohou se orientovat v tom, co kde můžete v dáli vidět.
Jako krátký výlet i pro rodinku s malými dětmi mohu tuto trasu doporučit. Celková pěší délka na rozhlednu byla cca 6 km.
sobotní den s vyhlídkou moc pěkného počasí, proč se nejít projít na rozhlednu? Otázka byla dávno již zodpovězena, vydali jsme se na Rozhlednu Babí Lom, která se nachází 8km chůze od Hypermarket Globus v Brněnských Ivanovicích.
Měli jsme kliku nejen na počasí, ale i na zvířenu, kterou jsme měli tu možnost pozorovat, jelikož při cestě z Globusu směrem na Lelekovice jsme potkali několik rybníků určených pro chov. Tyto rybníky sice mírně zapáchali, nicméně na jejich hladinách se prohánělo velké množství malých kačenek. A okolo rybníčků zas spousta maminek s dětmi, člověk by řekl, že si tam všichni dali sraz.
Neduhou této cesty bylo, že jsme neustále měli v zádech nějaké cyklisty, kteří – jak je to jejich zvykem – nedají člověku o sobě ani vědět.
Poslední kilometr a půl cesty bylo stoupání, příkré stoupání. Dokonce jsme si mírně zašplhali po přírodních schodech různých velikostí, jak už název Lom napovídá, lezli jsme trochu po kamení, ovšem nahoře na nás čekala rozhledna, s točitým schodištěm a asi 120 schody a byli jsme navrchu. Viděli jsme ten úžasný pohled na celé Brno, Kuřim, Čebín a přilehlé vesničky a maloměstečka.
Rozhledna Babí Lom (foto: (c) mapy.cz)Výhled z Babího Lomu z rozhledny
Cestou zpět jsme šli asi kilometr po kammeném terénu, sem tam jsme chvíli lezli po kamení, sem tam to bylo jako přírodní schody, sem tam jsme přelézali nějaký spadlý strom či větev, ale v pohodičce.
Vydali jsme se jednoduchým klesáním dolů k polím a přes pole (cestou mezi poli) jsme došli až do Kuřimi, kde jsme se zastavili na zasloužený obědový skopíček. A už jsme plánovali další část výletu pro cestu zpět do Brna.
Svým až 6 m vysokým a 23 m širokým portálem se otevírá do údolí Říčky. Představuje významné archeologické naleziště, které je chráněno jako kulturní památka České republiky.[1] Jeskyně je tvořena jedinou 64 m dlouhou chodbou, která je téměř až na konec osvětlena denním světlem. Konec jeskyně tvoří velký balvanitý zával pod komínem. (zdroj: Wikipedia (bit.ly/1lAtuw9))
Jeskyně Pekárna, pohled ven
Tento náš výlet byl velmi zajímavý, jelikož jsme vyrazili za drobné nepřízně počasí, což byl drobný, ale vytrvalý, déšť. Výchozím bodem bylo Mariánské údolí, odkud jsme šli lesem kolem Říčky s jednou zastávkou na občerstvení na Muchově Boudě. Po dobrých 8km jsme se dostali do lesa, který již neměl upravenou cestu, zde nám moc vhod nepřišlo to, že od deště byla neupravená cesta velmi rozblácená, a vzhledem k faktu, že pršelo i dva dny zpět, začala Říčka, kterou jsme museli párkrát překračovat, nabývat z potoka (kterým je běžně) opravdu rozměrů malé řeky – říčky Říčky. Ovšem procházka byla celá v pozitivním tónu, potkali jsme po cestě i nějaké to chovné zvířectvo.
dvě kozy
Za chvíli jsme na Pekárnu dorazili, je to opravdu veliká jeskyně, za 2. světové války se zde schovávali lidé před leteckými útoky, a na Wikipedii a jiných zdrojích se můžete dozvědět o významných archeologických nálezech v jeskyni Pekárna a kolem ní. Na stěně jeskyně Pekárna bylo objeveno i několik arceologicky významných kreseb. Nicméně v dnešní době, kdy se tam na stěnu podepisuje kdejaký nevychovaný turista, asi na stěně nic moc zajímavého nenajdete.
Cesta z Pekárny pokračovala směrem na Ochoz odkud jsme se již vraceli do Brna, museli jsme ovšem občas překonávat velmi blátivý terén, a sem tam spadlý strom.
Tento výlet Vám ovšem můžu doporučit, zvolíte-li období, kdy alespoň 5 dní nepršelo, tak je to fakn a jednoduchý výlet i pro rodinku s malými dětmi (bez kočárku).Celková délka z Mariánského Údolí, přes jeskyni Pekárna do Ochoze u Brna je cca 15km.
Výlet začal u MHD zastávky Velká Klajdovka v Brně, kousek od této zastávky se nachází i známý hotel Velká Klajdovka, u kterého je parking s pěkným výhledem na prakticky celé Brno. Tento výhled můžu všem doporučit, jen bych Vám přál pěkné počasí, když už se zajdete na Brno od Velké Klajdovky podívat.
Pro ty, kteří neví tak Velká Klajdovka je přírodní památka, která zahrnuje stepní a lesostepní svahy s bohatým výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.
Z Velké Klajdovky jsme se vydali po zelených turistických značkách, nejprve směrem na Kopaniny (tur. rozcestník), kousek od kterého je další přírodní zajímavost, kterou je jeskynní útvar „Šumberova díra“, nicméně jsme od Kopanin pokračovali stále po zelené trase směrem k Resslovu pomníku. V současné době v okolních lesích, o které se starají studenti a profesoři z Mendlovky (MZLU), probíhají úpravu porostu a pěstování nových školek.
Resslův pomník, je další zajímavostí, kterou doporučím, abyste si nenechali ujít.
Resslův pomník (foto: turistika.cz)
Josef Ressel byl lesník, vynálezce lodního šroubu.
Po prohlídce informační tabule u Resslova pomníku, jsme se vydali zpět na zelenou a po pár desítkách metrech jsme narazili na další zajímavost zdejší lesů: Památník Vánočnímu stromu republiky, který je zde k připomenutí prvního Vánočního stromu určeného na náměstí, na Vánoce roku 1924.
Další terén byl po nedávném polomu mírně obtížný (překračování stromů), nicméně jsme pokračovali po zelené směrem na Bílovice nad Svitavou. Další zastávku jsme si udělali u Studánky Leoše Janáčka.
Studánka Leoše Janáčka (foto: turistika.cz)
Následně už jsme dorazili do Bílovic nad Svitavou, cesta, která následovala nás, ač připravené, mírně zaskočila tím, že trasa směrem na Útěchov z Bílovic byla hodně do kopce, nicméně utřeli jsme pot z čel a vyrazili dále – oběd byl plánován až v Útěchově.
Co nás zaskočilo více, bylo to, že vzdálenosti podle turistických ukazatelů neodpovídají GPS měřeným skutečnostem, a to tak, že jdete místo 4,5 km ve výsledku 6,5.
Do Útěchova jsme dorazili značně vyhladovělí, sedli jsme si do malebné restaurace „Za Sedmero“ a dali si oběd. Bylo nám po obědě jasné, že již nikam daleko nedojdeme, takže jsme zvolili cestu mírně zpět a na západ směrem na Ořechov, kde jsme mohli na cestě pozorovat koně ve výběhu, dobře zbudované a aktivit plné hřiště pro děti a mládež se spoustou druhů moderních prolézaček a houpaček, až jsme si zasteskli, že nám není deset, abychom se taky na nich mohli vyřádit – rodinnám s dětmi doporučujeme tuto část výletu, je fajn být v přírodě.
Z Ořechova jsme již jeli MHD a zde už není co vykládat.
Byl to takový středně dlouhý výlet, chůze bez přestávek nám trvala 3,5 hodiny v třech dospělých.
Celková délka tohoto výletu byla 19,5 kilometru.
Nechte se inspirovat na tento výlet Těsnohlídkovým údolím až do Útěchova a Ořechova!
