prostě cestování pěškobusem mi již dlouhou dobu dělá radost.
Protože si výletování trackuju, tak se mohu pochubit vtipnou statistikou z posledních 600 procházek/výletů/cest do práce apod.
K trackování cest používám Endomondo, baví mě se hecovat, jak s přáteli, tak sám se sebou, tak i ve výzvách komunity uživatelů.
Zkuste to taky, získáte lepší fyzičku a prohlídnete si krásy té naší krajiny.
Velmi zajímavým způsobem pro prezentaci vlastních postřehů může pro každého být blog. Internetová stránka kde vášnivý cestovatel bude zveřejňovat své zápisky z cest, pěstitel orchidejí si sepíše, jak se o kterou orchidej správně starat, nebo třeba teenager může psát o tom, jak se mu nelíbí hodiny hudební výchovy, ale ten Kurt Cobain to válel správně.
Obsah – musíte mít přísun myšlenek nebo témat ke zpracování, pokud tušíte, že budete mít, ať už o čemkoliv, relativně pravidelně psát, tak pak už potřebujete pouze prostor k umístění toho blogu.
Nejlepší je, že vlastně máte na výběr ze dvou variant, první vás bude stát drobný peníz, a to když se rozhodnete zaregistrovat si internetovou doménu a pořídit si pro ni webhosting s nějakým tím populárním a snadno ovladatelným blogovacím softwarem, kterým je třeba WordPress nebo Drupal.
Nabídka služeb v této oblasti je široká, zmíním třeba Linux webhosting u Czechia.com, kde Open Source aplikace jako je třeba WordPress mají plnou instalační a aktualizační podporu, takže když vlastně nevíte, jak byste to nainstalovali nebo udržovali, tak je v tomto tato služba správnou volbou.
Dále pokud se spokojíte s tím, že váš blog bude na nějaké cizí doméně, nebo na nějaké poddoméně, tedy s trochu komplikovanějším a méně elegantně znějícím názvem, můžete vyhledat službu jako je BlogSpot, kde si můžete malý blog udělat i zadarmo.
Doporučuji poptat se mezi přáteli, o kterých víte, že svůj blog mají, nebo se zeptat Googlu podle hesla kdo hledá – najde.
Je to velmi nemilé, když se rozhodnete zaregistrovat si doménové jméno a zjistíte, že právě ten název, který jste si zvolili je již obsazený. Co v takové chvíli dělat dál?
Ano, vyberete-li si jinou doménovou koncovku než je CZ, přesně jak uvádí bod 2 výše. Toto má svoje háčky v různých přístupech a podmínkách registrů jednotlivých TLD.
Ačkoliv většina generických, nových generických i národních domén našeho evropského prostoru nemá prakticky žádné restrikce, pouze většinou různě nastavené post-expirační ochranné lhůty a procesy, tak některé TLD jsou svázány různými restrikcemi.
SK: Musíte mít sídlo na Slovensku (zde se to dá řešit, že většina českých registrátorů má slovenskou pobočku a poskytuje tzv. registraci v zastoupení).
EU: Musíte mít sídlo na území Evropské unie, či v zemi z Evropského hospodářského prostoru
DE: U domény je třeba mít administrační kontakt na území SRN
IE: U domény Irska musíte registru písemně doložit, buď svou Irskou státní příslušnost, nebo obchodní vazby na Irské subjekty, – dokládáte faktury s Irskými subjekty, přikládáte dopis popisující váš byznys a jeho svázanost s Irskými subjekty, nebo jste vyzváni k doložení v Irsku platné obchodní registrované známky.
PRO: generická doména, určená profesionálům, kde je třeba dokládat diplom, příslušnost k profesní komoře, a nebo na vyzvání doložit svoji profesní způsobilost
A mnohé další TLD mají mnoho dalších restrikcí. U zemí blízkého východu, či některých bývalých sovětských republik je běžné, že jsou vyžadovány nameservery umístěné v dané zemi, kromě toho, že doména musí mít v místě i kontakt.
Pokud se rozhodnete koupit celé doménové jméno od někoho kde jej již vlastní, pak vám doporučujeme následující:
Prověřte si historii doménového jména – zadejte jej do Googlu a hledejte, zda jsou o něm na internetu nějaké zmínky. Dalo by se říci, že pokud najdete hodně zmínek, pak budete mít menší potíže doménu indexovat s novým obsahem, nicméně je možné, že naleznete o doméně špatné reference – například, že tam byl v historii nespolehlivý eshop, nebo nějaký nevhodný obsah.
Toto by vašemu záměru nemuselo pomoci.
Také si před koupí domény z druhé ruky prověřte postup změny vlastníka a plátce domény, abyste věděli, zda jsou s tímto svázány nějaké poplatky a jaký je postup, aby vše dopadlo korektně. Většina registrátorů, vám s těmito procesy bude nápomocna, dá vám nástroje k tomu, takovou změnu provést a dá vám informace co vše je ke změně potřeba.
Pokud jste úspěšně vybrali doménu, pak gratulujeme, teď se můžete věnovat výběru hostingového programu, který vám pomůže doménu oživit obsahem, nabídky hostingů jsou široké. Možnosti jsou hlavně dvou typů – je vám vyhrazen prostor na serveru pro vlastní obsah;
nebo je vám poskytnut i nějaký redakční systém – program pro příjemnější editaci webu.
Záleží na vás, co si vyberete, většina webhosterů Vám s tímto také ráda a ochotně poradí.
Nejhlavnější co si musíte hlídat je, že za doménu se platí prodlužování registrace, to znamená, že pokud ji chcete vlastnit dál, nezapomeňte zaplatit každoročně její renew.
už před několika lety dostal jsem ideu, že bychom mohli s bandou objezdit a obchodit místa a obce se zajímavým názvem.
Obce jako jsou Řitka, Peklo, nebo místa jako je třeba Ďáblova prdel apod.
Vydal jsem se jednu pěknou neděli s přítelkyní na výlet. Z Brna jsme jeli vlakem na Silůvky, kde jsme vystoupili a šinuli si to lesní cestou po modré turistické značce směrem k obci jménem Hlína, která se nachází nedaleko Ivančic. Ve Hlíně se nachází zajímavá stavba, kterou je Rozhledna Vladimíra Menšíka na Hlíně. Vladimír Menšík byl rodákem od Ivančic, tedy proč mu nepostavit rozhlednu.
Foukalo sice více, než byste si přáli na rozhled z rozhledny, ale musím z toho místa všem výhled doporučit.
Samotná stavba je také úchvatným dílem, navíc útroby schodiště jsou lemovány informace o okolí a fotografiemi Menšíka.
Z Hlíny jsme se pak vydali cestou do Ivančic, ke kterým dojdete z té správné strany, abyste sešli do Ivančic po křížové cestě, takže vidíte i něco z kulturních památek.
Na pěknou neděli či jiný volný den můžu tento výšlap doporučit, je to jistě pěkný výlet i pro rodinku s chodícími dětmi.
počátkem března 2015 jsme si s přáteli udělali výlet na Mohylu Míru, a to tak, že jsme se z Brna vydali v doprovodu psa (australského ovčáka) a sportovního kočárku s mladou slečnou v něm, vlakem do Hostěrádek-Rešova, od tam nás čekala za jasného březnového dne 5 km dlouhá procházka směrem k Mohyle Míru po jedné z turistických značek.
Řekl bych, že trasu jsme si všichni užívali, bylo krásně vidět okolí a i radar kopulící se nad krajinou jsme zahlédli.
U Mohyly jsme si pak udělali pár fotek, prohlédli si památeční cedulky u vysázených vzpomínkových stromků a pak jsme se odebrali na spoj zpět do Brna do nedaleké Prace.
Tato námi zvolená stezka byla v pohodě i pro kočárek a trasa nebyla nijak dlouhá, aby byl člověk unaven. Vzhledem k faktu, že se k nám už takhle na počátku března celkem hlásilo jaro, tak jsme si pobyt venku řádně užili.
Ateliér Chalupa je horská chatka, která je na severu České republiky, severně od Morávky a východně od Pražma, či Raškovic.
Z místa odkud jsme šli se skupinkou přátel jsme měli před sebou cca 3km dlouhou cestu do kopce, která se nám vyplatila, jelikož odměnou nám byly Halušky s bryndzou, špenátové nočky s moravským uzeným a další dobrůtky, které se podávali na místě.
Nutno dodat že cestou jak nahoru, tak dolů Vás čekají úchvatné výhledy a pohledy na moravskohorskou krajinu 🙂 užili jsme si i sněhu, kterého letos bylo v ČR jen za nehet.
docela nedávno jsme se s přáteli rozhodli udělat si kratičký výlet na nedaleký vrchol a rozhlednu na něm. Rozhledna se jmenuje Ostrá Horka.
Na tuto rozhlednu jsme se vydali jednu pěknou zářijovou neděli, výchozím bodem naší krátké expedice byla konečná zastávka linek MHD u nádraží v Brně – Králově Poli, hantec: v Kéniku u Role, odkud jsme se vydali krátce kolem kolejí a pak přes mostek směrem k turistické žluté trase.
Při cestě jsme potkali malou zahrádku – restaurační zařízení – pro cyklististy a turisty, kde jsme si hned tak ze startu dali škopek, aby se nám lépe šlapalo do očekávaného kopečka.
Po žluté do kopce jsme sice šli, ale cesta byla velmi dobře schůdná, často se střídal výstup s mírnou rovinkou. Minuli jsme při výstupu jednu studánku – Studánku Járy Cimrmana. Po necelé hodině jsme již došli k Soběšicím a jejich části místně zvané Růženec, kudy jsme již mezi rodinnými domy došli k finálnímu asi 300 metrovému výstupu k samotné rozhledně Ostrá Horka.
U rozhledny se dole nachází první triangulační bod ČR, na jehož připomínku je tento bod nikoliv kamenem v zemi, ale pomník připomínající žulový blok.
Rozhledna sama je dvojplošinová kovová konstrukce s točitými schody, který je celkem 90, takže nic extrémně náročného, ovšem i přesto, že se rozhledna tyčí jen do výše 19m, tak při faktu, že její základna je 405 m.n.m. je zní pěkný výhled na Brno a okolí.
Nahoře na horní plošině se nacházejí i tabulky, které Vám pomohou se orientovat v tom, co kde můžete v dáli vidět.
Jako krátký výlet i pro rodinku s malými dětmi mohu tuto trasu doporučit. Celková pěší délka na rozhlednu byla cca 6 km.
poslední srpnovou sobotu jsme se s pár přáteli z turistického oddílu rozhodli uzavřít prázdninové měsíce procházkou z jižního cípu města Brna směrem na jih, směrem k rozhledně „Akátová věž“, která se od roku 2009 tyčí na kopci Výhon u Židlochovic.
Výlet byl naplánován s výchozím bodem u soutoku Svitavy a Svratky, a dále po červené turistické trase směrem na Rajhrad,
byl jsem mírně zaskočen kvalitou cesty, po které jsme šli, jelikož se jedná o pěšinku v celkem vysokém travnatém porostu, kterým se docela vlečete celé 3 – 4 km, než dojdete k rozumnějšímu terénu někde u kraje Rajhradu.
V Rajhradu jsme se zastavili, důvodů bylo hned několik: podívali jsme se na klášter řádu Benediktýnů a prohlédli si kostelík.
Posléze jsme chvíli debatovali nad významem popisků některých soch před klášterem, nepoučeni jsme se pak odebrali do krčmy, která nabízela lahodně vychlazený černohorský pivní mok.
Po tom co jsme vypili jedno dvě pivka, jsme se vydali na cestu dál za naším cílem, na který jsme po dalším kilometru měli již výhled.
O to víc nás některé fascinovalo, že kopec Výhon prakticky obejdeme ze strany, nicméně od Židlochovické strany jsme si 2,5 km kopeček vyšlapali a odměnou byl krásný pohled na širokou krajinu okolo. Akátová věž je opravdu pěknou stavbou, která Vás zaujme a svým provedením skvěle plní úlohu rozhledny.
Zajímavé je, že na akátové lamely dali nahoru kovové tabulky s nápovědou co vidíte v dáli daným směrem.
Je to fakt úžasné.
měl jsem tu možnost, prohlédnout si v Brně u podniku Sono Centrum několik vozů, které se v letošním roce zúčastnili „nelegálního“ závodu Diamond Race 2014, který spíše než závodem je srazem majitelů luxusních vozů.
Nabízím zde několik svých fotografií, které jsou pořizovány mobilem, takže omluvte případné nedostatky.
nutno dodat, že oficiální hodnocení a seznam vozidel najdete na webu Diamond Race
Informace o programu Sono Centra v Brně najdete na jejich webu.
sobotní den s vyhlídkou moc pěkného počasí, proč se nejít projít na rozhlednu? Otázka byla dávno již zodpovězena, vydali jsme se na Rozhlednu Babí Lom, která se nachází 8km chůze od Hypermarket Globus v Brněnských Ivanovicích.
Měli jsme kliku nejen na počasí, ale i na zvířenu, kterou jsme měli tu možnost pozorovat, jelikož při cestě z Globusu směrem na Lelekovice jsme potkali několik rybníků určených pro chov. Tyto rybníky sice mírně zapáchali, nicméně na jejich hladinách se prohánělo velké množství malých kačenek. A okolo rybníčků zas spousta maminek s dětmi, člověk by řekl, že si tam všichni dali sraz.
Neduhou této cesty bylo, že jsme neustále měli v zádech nějaké cyklisty, kteří – jak je to jejich zvykem – nedají člověku o sobě ani vědět.
Poslední kilometr a půl cesty bylo stoupání, příkré stoupání. Dokonce jsme si mírně zašplhali po přírodních schodech různých velikostí, jak už název Lom napovídá, lezli jsme trochu po kamení, ovšem nahoře na nás čekala rozhledna, s točitým schodištěm a asi 120 schody a byli jsme navrchu. Viděli jsme ten úžasný pohled na celé Brno, Kuřim, Čebín a přilehlé vesničky a maloměstečka.
Cestou zpět jsme šli asi kilometr po kammeném terénu, sem tam jsme chvíli lezli po kamení, sem tam to bylo jako přírodní schody, sem tam jsme přelézali nějaký spadlý strom či větev, ale v pohodičce.
Vydali jsme se jednoduchým klesáním dolů k polím a přes pole (cestou mezi poli) jsme došli až do Kuřimi, kde jsme se zastavili na zasloužený obědový skopíček. A už jsme plánovali další část výletu pro cestu zpět do Brna.