pokud se v Brně chcete uklidit z ruchu města procházkou mezi stromy, už Vás nudí okolí přehrady či zoologická zahrada pak mohu vřele doporučit jít se projít Údolím Oddechu do obory Holedná, kde si v závislosti na roční době užijete více či méně kochání se faunou a nejen flórou.
Údolí Oddechu
doporučím jet šalinou, protože tramvaje v Brně nejezdí, na zastávku Kamenolom (linky 1,3,11) a od tam se vydáte přes most nad řekou Svratkou a po žluté turistické značce se právě Údolím Oddechu vydáte směrem na Vrbovec, po cestě vsoupíte do obory Holedná, která je Lesy Města Brna spravovanou mysliveckou honitbou, a nabídne Vám příjemně strávené odpoledne, dopoledne, či denní dobu dle libosti.
Obora Holedná
je přístupná hned z několika stran, z Jundrova od Optátovy ulice, od Kamenolomu na pomezí Komína a Bystrce, ze Svratecké, nebo z Kohoutovic od Myslivny. V oboře je naučná stezka, která vám poví zajímavosti o lesech města Brna dnes i v historii, sdělí vám zajímavosti ze světa zde chovaných Muflonů a Daňků nebo třeba můžete obdivovat divoká prasátka, která jsou zde chovaná.
Je to ideální místo kam si jít zaběhat, jít na procházku, nebo třeba zajít s rodinkou ukázat dětem zajímavá zvířátka.
zorganizovali jsme si malý výlet na Dobře utajenou rozhlednu Járy Cimrmana, která se nachází u Březové nad Svitavou.
Z Brna je to výhodné jet nad celoIDSkové jízdenky, které o víkendu platí pro dvě dospělé osoby, dostanete se tak na velmi přijatelnou cenu jízdného. Výhodné tedy je jet v sudém počtu.
Na to, že výlet jsme udělali koncem listopadu, bylo pěkné pozdimní počasí, část cesty pod mrakem, část cesty na lehce podmáčené lesní cestě, ale nic s čím bychom si nedovedli poradit.
Z nádraží v Březové na Svitavou jsme se vydali po červené, ale jen kousek, protože u první odbočky, která ukazovala k naučné stezce jsme se z červené odpojili. Stezka šla polní/lesní cestou nad Zářečí směrem do kopce, kde když jsme dosáhli na kraj lesa navcholu kopce, již se nám naskytnul pohled na rozhlednu v dáli.
Rozhledna z dálkyVýhled na les nad nádrařím
Nyní už nás žádné velké stoupání nečekalo, potkali jsme dva panely s informacemi od okolí řeky Svitavy a místní fauně a flóře,
Břízy v lese na Březovou
a šli jsme výletnickým krokem na rozhlednu, která se opravdu oficiálním názvem jmenuje Dobře utajená rozhledna Járy Cimrmana.
Rozhledna Járy Cimmana u Březové nad SvitavouVýhled z rozhlednyVýhled z rozhledny Járy CimrmanaPohled dolů z Rozhledny Járy Cimrmana
Pod rozhlednou je altánek kde se můžete posadit a baštit svoji výletnickou svačinku, kterou jen fajn že jsme měli s sebou, protože brzy jsme se dozvěděli, že v Březové nad Svitavou o víkendu nenajdete otevřenou hospůdku před 15:00. Takže žádný oběd a pivko.
Po cestě dolů z rozhledny jsme šli dál po naučné trase a potkali jsme lanový park, kde jsme se relativně vydováděli, hlavně asi proto, že dřevěné části jak byly navlhlé, tak ještě klouzali, což umocňovalo lehce náročnost dráhy, která ovšem není příliš komplikovaná.
Je ale perfektním zpestřením výletu do těchto končin.
Pak jsme překročili Svitavu, která v Březové připomíná malý potok, a po zjištění, že nikde nenajíme jsme šli přes Březovou na vlak a jídlo jsme dali až v Brně.
po mé zkušenosti, je tato otázka ta nejzásadnější. Na tuto otázku prosím najděte opravdu kloudnou odpověď.
Mohli byste se pak vyhnout tomu, že budu-li parafrázovat billboard, který hlásá „Nechcete řešit účetnictví? Chcete Money!“, budete místo účetnictví řešit Money.
S tímto systémem se šlo do boje, řeknu-li to upřímně, hlavně proto, že byl doporučen vývojářem softwaru Waria, který přestal vyvíjet nové verze a nabídl (protože zřejmě prodal své zákazníky) můstek pro přechod na Money S3.
Chyba je, že když máte nabídnutý můstek na přechod na nějaký konkrétní software, tak jste prakticky jako laik ve světě účetních systémů odkázán na to, že na 75% vezmete nabízený účetní program. Nebudete přece riskovat přestup na jiný, protože na něj nemáte můstek.
Nutno dodat, že tento můstek se ukázal být k ničemu, protože převést přes něj do systému Money S3 dvě firmy, kde máte tisíce položek na skladě a rozsáhlý adresář byl prostě konečná. Museli jsme tomuto nedokonalému můstku podstrčit vlastoručně vyrobené datové soubory, protože když si je měl vyrobit sám, nebyl tak schopen učinit.
Dalším kamenem úrazu bylo samotné Money S3, které Vám nezjednoduší přechod z jiného účetního systému nějakým jednoduchým modulem pro Export/Import ale ze zkušenosti teď vím, že když je účetnictví složitá věc, tak je složité i provést import. Největší problém byl se skladem, za účelem správného naimportování jsme si museli párkrát pozvat odborníka přímo od Money, který – světe div se – použije nástroj, který vy jako zákazník nemáte k dispozici, ale pomůže vám za úplatu k tomu, co vyvlastně od počátku potřebujete.
Z něčehjo ti vývojáři prostě žít musí, rozumím. Škoda jen, že né z toho, aby udělali program, který bude jednoduchý, intuitivní a s dokumentací nejen pro účetní, ale taky pro IT správce.
Síťová verze – radši Terminál
Budete-li někdy uvažovat nad provozem Money S3 v lokální síti pomocí architektury Server – Klient tak na to radši rychle zapomeňte.
Největším úspěchem bylo, když jsme využili služby Cloud Ekonom a celý systém Money S3 spustili na VPS housing serveru s 5 terminálovými uživateli.
Za tuto službu si také zaplatíte, ale vřele doporučuji, odpadnou vám řešení výpadků dat z DB Money při nějakých neočekávaných přetíženích v LAN na straně klientů apod.
Pokud odstraníte veškeré neduhy, které Vám způsobuje přechod z nějakého účetního software na Money S3, a pokud si vyladíte vše tak aby Vám korektně jelo na zmiňovaném VPS housingu, což není až takový problém. Pak mohu doporučit nechat všechny proškolit v tom, jak Money S3 používat, ve výsledku to může být dobrý účetní program, jen nutno dodat, že při přechodu z jiného účetního software je třeba připravit si trpělivost, houževnatost a peníze… snad Vás to nepřipraví o nervy.
Rady závěrem
Nevíte-li si rady, obraťte se na placenou podporu! – ušetří to čas.
Lepší je provozovat Money S3 terminálově na VPS Housingu!
Před přechodem na jakýkoliv účetní software, důkladně prozkoumejte i nepodbízené možnosti!
Pevné nervy!
Byli jsme se s přáteli projít o víkendu do Zaječí.
Nahrávalo nám počasí, dost možná jsme zažili poslední pěkný listopadový den, protože teď už má být hodně sychravo.
Do Zaječí jsme dojeli vlakem, od vlaku jsme se vydali po zelené do Zaječí, kde jsme obdivovali krásu gotického kostela sv. Jana Křtitele.
Kostel sv. Jana Křtile v Zaječí
Od tohoto monumetnálního architektonického díla, jehož velikost je ještě umocněna tím, že kdykoliv na něj koukáte, tak prakticky koukáte z podhledu, jsme pokračovali po zelené turistické trase na rozhlednu Maják, která je nedaleko. Při pochodování po schodech na vrchol jsem si říkal, že dnes nás to odfoukne, bylo velmi větrno.
rozhledna Maják, pod Přítluckou horou
Po proohlédnutí si okolní krajiny z vrcholu rozhledny, vydali jsme se směrem k další rozhledně kterou najdete v Zaječí, rozhledně Dalibor.
pohled od rozhledny Maják směrem na rozhlednu Dalibor
Rozhledna Dalibor je na fotografii tou bílou věží na pravé straně.
Po cestě jsme také viděli vinaře jak hlídají trsy vína, ze kterého brzy bude víno Ledové.
Přibližujeme se k rozhledně Dalibor
Rozhledna Dalibor je opravdu zajímavou stavbou, která se nachází v blízkosti Retro Gril Restaurantu a hotelu v Zaječí. Je atrakcí pro místní hosty a musím říct že poskytuje pěkný pohled na okolní krajinu a ze siluety Dívčího hrádku a pod ním se nacházející obce máte dojem, že jste se vrátili do středověku a sledujete opevnění nad městem v předvečer vnešené bitvy.
Z rozhledny Dalibor, v pozadí je vidět rozhledna Maják
V Retro Gril Restaurantu (na obrázku) jsme se poté zastavili na Svatomartinské menu, dali jsme si husičku v různých úpravách a ochutnali pár deci mladého Svatomartiského vína.
Až na drobné zmatky v tom kdo co objednal, a někdy v rychlosti personálu jsme byli velmi spokojeni, jídlo bylo prvotřídní a víno bylo dobré. Výlet do Zaječí, nejen za Svatomartiským vínem, mohu velmi doporučit.
Je to relativně jednuduché, ale vyžaduje to časově náročnou přípravu.
Seženete si maso – kýta, krkovička, bůček… dle libosti.
Maso si nachystáte do šrutek cca 1,2 kg velkých.
Toto maso ideálně v poměru 20-30 gramů rychlosoli na 1 kilogram masa prosolíte. Řádně maso promasírujete v soli.
Pak jej takto nasolené skládáte do nádoby, ve které bude naložené.
Ideálně keramický hrnec, nebo velký uzaviratelný jiný dutý předmět.
Lák
Lák je třeba vyrobit 3. den co vám maso leží v soli. Vyrobíte jej cca následovně, musíte ho mít tolik, abyste zalili maso kompletně.
Na 1 litr použijte ideálně: převařenou vodu, cca 40g rychlosoli, stroužek – dva česneku, které rozdrtíte.
Maso v láku je třeba kompletně ponořit a do láku v míchat pár kuliček nového koření a pár kuliček jalovce a bobkový list.
Klidně můžete do kameninového hrnce na maso položit třeba poklici z velkého hrnce a tu něčím zatížit, tak aby držela maso v láku pod vodou.
Pak ideálně na 5-10 dní necháte maso v chladném místě, aby to mohlo pracovat.
Před uzením jej opláchnete v teplé vodě od láku, a nachystáte na uzení. Udírnu si předehřejete na 80°C a maso navěsíte.
Teplotu prakticky udržujete po dobu kolem 15 hodin, pak můžete otestovat na nějaké šrutce, zda již je to v pohodě, nebo zda chce udit dále.
vydali jsme se letos s přáteli „na vodu“. Jeli jsme letos řeku Moravu. Vzhledem k faktu, že letos je nehorázné sucho, tak se naše plánovaná čtyřdenní plavba stala dvoudenním turistickým výletem a dvoudenní plavbou.
Turistika
Jeli jsme z Brna vlakem přes Olomouc do Mohelnice. Ze startu nás ráno ještě v Brně potkala průtrž mračen, abychom si po suchu a vedru mohli užít 30 minut deště.
Nicméně jsme se relativně bez problému nalodili do vlaku (nalodili proto, protože jsme měli půjčený jeden raft z Brna).
Po příjezdu do Mohelnice jsme si řekli, že počkáme pár desítek minut na vlak do Lukavice na Moravě. Zjistili jsme, že poblíž nádraží
v Mohelnici se nenajíme, tak jsme si rozbalili vlastní svačinku.
Pak jsme se posunuli do Lukavic, kde jsme vyrazili tzv. hledat řeku. Poponesli jsme raft asi kilometr k řece, a tam jsme se rozdělili na dvě skupiny lidi. Jedni jeli na raftu po řece směr Vila Háj, druhá skupinka šla pěšky po cyklostezce směrem na Vila Háj také.
My co jsme šli pěšky, došli jsme na kemp Vila Háj o něco dříve. Potkali jsme tam dvě velmi milé slečny, které obsluhovali kemp, točili nám Litovel a zařídili pro nás luxusní česnečku a steak.
Slečny nám také řekli, že obchod v nejbližší dědince Třeštině zavírá asi za hodinku, tak jsme se opětovně rozdělili a v menším množství jsme se vydali na nákup nějakých nezbytností.
Vila Háj
Kemp tohoto jména je zajímavý, jak jsem se zmínil výše je tam, nebo alespoň tento rok byla, příjemná obsluha. Navíc místo za stan, se tam platí za člověka, a to bylo pouze 60 Kč, takže celá tato štace byla velmi levná.
Pivo Litovel za cenu kolem 20 Kč je taky moc příjemná cenovka, hlavně když znáte Starobrno za 30 Kč.
Procházka na Bouzov
Druhý den našeho putování ráno, jsme se rozhodli rozdělit na dvě skupiny.
Jednu, která půjde na Bouzov celou – odhadem 20km – trasu a druhou skupinu, která by z Třeštiny jela autobusem.
Byl jsem v té první skupině.
Cesta na Bouzov
Cesta byla zajímavá, šli jsme přes Třeštinu, pak z Třeštiny po široké krajnici směrem na Mohelnici, kde jsme potkali opravdu zajímavý pásový dopravník, který byl na kámen a štěrk a táhnul se kam zraky dohlédli. Také jsme kolem břehů Moravy v těchto místech viděli hodně italských karavanů s Italy.
V Mohelnici jsme prakticky hned u nádraží uhnuli a nabrali směr na Moravičany a to po pěkné nové cykloturistické stezce a prošli jsme Moravičany až do Loštic, kde jsme se stavili na oběd.Loštice jsou městečko tvarůžků, na ty tam mají dokonce automat podobný tomu, který všude jinde potkáte s různými cukrovinkami.
Z Loštic jsme pak šli lesem a lomem po modré turistické značce až na Bouzov prakticky. V lese nás čekalo zajímavé překvapení ve formě opravdu prudkého stoupání, ale tak už to prostě bývá, když se člověk dobývá na hrad.
Bouzov
moc pěkný hrad, a v podhradí jsme se moc dobře najedli. Paradox celého výletu je, že kvůli skupinám Italů již bylo vyprodáno, takže jsme se po pětihodinové chůzi nedostali dovnitř na prohlídku, ale i tak jsem si zaskočil koupit turistickou známku a několik pohledů, který jsem pak rozeslal, jako tradičně dědovi a do práce, ať je trocha veselo.
Návrat z Bouzova jsme provedli autobusem, už obě skupiny dohromady. V mohelnici jsme se ovšem opětovně rozdělili, abychom s Krollem ve dvou vyčkali na příjezd zbytku naší původní výpravy, který měl dorazit až večer vlakem z Brna.
Pomohli jsme jim pak při cestě z Mohelnice do Lukavic a pak z Lukavic pěšky směrem na Vilu Háj, kde jsme se večer všichni srazili, Cín vytasil kytaru a tak jsme hráli, plkali a zpívali až do pozdních nočních hodin.
Plavba – den první
Dalšího dne přijeli naše vypůjčené lodě, tedy ty jsme si rozebrali po posádkách, naplnili barely věcmi vzali do rukou pádla a vyrazili na řeku Moravu.
Plavba byla vtipná, jelikož se velmi brzy ukázalo, že z Brna vypůjčený raft je v dezolátním stavu a rozpadá se nám pod zadkem, nicméně za občasného poponášení, neustálého dofukování a za občasného Cínova kytarového doprovodu podařilo se nám doplout až do Litovle.
V Litovli jsme pak večer potkali zbytek skupiny, který nám z vesela ujel a šli jsme na večeři, protože už prakticky bylo kolem osmé večerní.
Zde musím důrazně, výrazně a velmi doporučit restaurant Litovelská Záložna, kde se o nás naprosto betelně postarali, jídlo bylo naprosto luxusní, rozhodně musím vyzvednout jejich česnekačku, jejich vývar s knedlíčky a co jsme měl možnost ochutnat – jimi připravené steaky z hovězího masa. Také obsluha zde byla velmi příjemná a schopná, zvlášť v tom, že hbitě dokázali obsloužit skupinu dobyvatelů se do kuchyně v počtu přesahujícím 20 lidí.
V noci nás pak potkala betelná bouřka s vichrem, ovšem počasí to prospělo, jelikož se alespoň trocha ochladilo.
Plavba – den druhý
dalšího dne ráno, zašel jsem se projít v doprovodu kámošky na nákup, po cestě jsme tak měl možnost projít se po 3. nejstarším mostě v České republice, který se nachází právě v Litovli přes řeku Moravu.
Po snídaních jsme se pak vydali přes kus Livovle, na řeku, kterou jsme mohli pokračovat dále, abychom se později opět napojili na Moravu.
Projeli jsme krásnými meandry a končili pak ve starém mlýnském náhonu, kde jsme vystoupili, vrátili lodě, zašli na brutálně dobrý oběd a pomalu se chystali k návratu v Brno.
když jsme byly na výletě z Brna do Hrušovan, potkali jsme u brněnského Olympia centra, kam jsme si skočili koupit pití a sušenky na cestu opravdu zajímavý kousek staré techniky.
Přátelé, mám pro vás drobné doporučení.
Pokud podnikáte, nebo se jinak prezentujete na webu na vlastních doménách, jelikož máte malé, větší nebo největší webové stránky, pak vám doporučuji, abyste k tomu připojili i profesionálně vypadající e-mailový kontakt.
Přece si na auto nenapíšete doménu své prezentace například: www.lukasondra.cz, ale e-mail na free službě třeba lukas.ondra@seznam.cz
Mnohem hezčí a lepší je, kdyz máte e-mail přímo na doméně: posta@lukasondra.cz
Tuto službu by vám měl být schopen zajistit každý kvalitní webhoster,
například Czechia.com vám na emailu udělá i DKIM zabezpečení, abyste nebyli považováni za Spammery. Když máte hosting, máte emailovou službu v ceně.
Tak ji využívejte.
první červnovou neděli jsme se s vedoucími a s dětmi, kdy vedoucí byli tentokrát v početní převaze, vydali na výlet do Třebíče, u kterého je tzv. Pekelný stezka, která vás zavede na rozhlednu Na Pekelném kopci.
Vlakem do Třebíče
Do Třebíče jsme se navíc vydali vlakem Českých drah s označením R666, což už jako samotné nám přišlo dosti pekelné. Navíc to byla po čertech vtipná náhoda, jelikož tento vlak jsme plánovali termínově, ozn. jsme si všimli až na nádraží.
Pekelný rychlík
Když jsme dojeli do Třebíče, tak jsme se rozkoukali kudy kam, a šli jsme od nádraží směrem k autobusáku, kde jsme očekávali že se napojíme na zelenou turistickou značku, abychom mohli doputovat do našeho cíle po té správné cestě.
Jeden z prvních ukazatelů v Třebíči, co jsme potkali
Pěšky na rozhlednu
Cesta vedla kolem rozcestníku ulic Smrtelné a Hasskova, což také znělo docela čertovsky. 🙂
Po zelené trase od autobusového nádraží jsme šli Libušiným údolím, které nad sebou mělo mostek s pěší cestou a podél trasy údolím se vlekla pstruhůplná říčka.
Most nad Libušiným údolím v Třebíčive vodě bylo hodně rybek
Naše putování bylo lemováno stromy, takže i v běžně umorném 30° vedru se to dalo ve stínu v pohodě projít. U jednoho z průchozích bodů cesty jsme pak uhnuli na pěšinu mezi poli, kde na nás asi 1,5 km smažilo Slunce, než jsme se zase ukryli pod větve okolních stromů lesa, který již byl na cílovém kopci, Pekelném vrchu.
Rozhledna Na Pekelném kopci
Rozhledna v cíli našeho putování byla naprosto betelná, nebo úžasná jestli chcete, je to pěkná nová stavba, poskytující rozhled na všechny světové strany nad pole, lesíky, remízky, na hrad, na Třebíč, a v dáli i na několik dalších rozhleden. Trasa je vhodná i pro cyklovýlet.
Pod rozhlednou je i přístřešek s lavičkou, který jsme ocenili kvůli stínu a možnosti sníst si tam vrcholovou svačinku.
Tento výlet doporučuji 🙂 a jestli to bylo opravdu do pekelného kopce, se nechte překvapit!
